Po rozdělení univerzity na českou a německou část r. 1882 připadl veškerý majetek německé větvi. Zde dosáhla sbírka antických odlitků svého největšího rozmachu zásluhou profesora Wilhlema Kleina (1886-1923), kterému se vedle dalších nákupů podařilo získat podstatnou část zestátněné kolekce odlitků Královské vlastenecké společnosti přátel umění, která původně sloužila výuce na Akademii výtvarných umění. Řada těchto přírůstků pocházela původně ze sbírky hraběte Nostice a z nákupů v Itálii v letech 1803-1804. Klein také s pomocí J. V. Myslbeka, který byl studiem antického sochařství silně ovlivněn, realizoval na zdejších odlitcích řadu rekonstrukcí soch i celých skupin, které byly odbornou veřejností příznivě přijaty.
Také při české větvi Karlovy univerzity vznikala v první třetině 20. století vedle kolekce antických originálů nová sbírka odlitků, počet exponátů však nepřesáhl 20 kusů a za Druhé světové války byla z převážné části zničena. Po válce byl majetek obou univerzit včetně sbírek sjednocen. Kolekce odlitků antické plastiky, původně umístěná v budově Klementina, však byla r. 1962 po osamostatnění Univerzitní knihovny postupně vystěhována nejprve na zámek Hrubý Rohozec u Turnova a posléze do zcela nevyhovujících podmínek stodoly Dlaskova statku v Dolánkách.
Před rozpadem a zkázou ji zachránil odsvěcený františkánský kostel v Hostinném, kde byla po rekonstrukci roku 1969 otevřena Galerie antického umění.
Pro druhou polovinu sbírky, přestěhovanou z Klementina do depozitáře v Hostinném a do suterénních prostor univerzitních kolejí Větrník, bylo roku 1994 z iniciativy tehdejšího starosty města Litomyšle ing. Miroslava Brýdla, děkana Filozofické fakulty v Praze prof. Dr. Jaromíra Homolky a ředitele Ústavu pro klasickou archeologii prof. Dr. Jana Bouzka v objektu jízdárny litomyšlského zámku zřízeno Muzeum antického sochařství a architektury. Prostory poskytl Památkový úřad v Pardubicích, od r. 1996 patří objekt městu Litomyšl. Celkovou koncepci expozice připravili prof. Dr. Jan Bouzek a doc. Iva Ondřejová z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK, architektonické řešení interiéru navrhl ing. arch. J. Lopour z Litomyšle, restaurátorské práce provedli studenti Vyšší odborné školy restaurování a konzervačních technik v Litomyšli pod vedením ing. Ladislava Kryla, ak. soch. Jiřího Seiferta a Jaroslava Řehny. Dnes čítá litomyšlská sbírka na 270 exponátů, v posledních 10 letech se podařilo získat darem nebo zápůjčkou další odlitky od Vídeňské univerzity, Antického muzea a Sbírky Ludwig v Basileji, Státních muzeí v Berlíně a Ústavu klasických studií Masarykovy univerzity v Brně.