Stálá expozice
ARCHAICKÉ UMĚNÍ
Archaické umění je zastoupeno především monumentálním souborem soch ze štítů chrámu bohyně Afaie na Aigíně, který vévodí celé expozici, výzdobou pokladnic řeckých měst z posvátného okrsku v Delfách, odlitky několika dalších známých archaických uměleckých děl (Archermova Níké, metopa s Perseem a Medúsou z chrámu C v Selinúntu) a několika náhrobními stélami. Přechod od archaického období k tzv. přísnému stylu představuje sousoší Tyranobijců.
KLASICKÉ UMĚNÍ
Umění poloviny 5. století reprezentuje výzdoba Diova chrámu v Olympii (chrliče a hlavy postav ze štítové výzdoby) a oddělení věnované athénské Akropoli, obsahující zlomky z architektonické i figurální výzdoby nejen z Erechtheia a Parthenónu, ale i z jejich archaického předchůdce.
Z doby o něco mladší pochází rozsáhlý vlys z pohřebního památníku v maloasijském Gjölbaschi s oblíbenými výjevy z řecké mytologie (boj s Amazonkami, pobití ženichů Odysseem, obléhání Tróje, lov na Kalydónského kance) a soubor římských replik řeckých originálů připisovaných slavným sochařům konce 5. století př. Kr. (Krésilův Diomédés, Naukydův Diskoforos, Polykleitovský Eféb Westmacott, Athéna Giustiniani, Diadúmenos Farnése, tzv. Eubúleus z Eleusíny a většina postav z tematického oddělení věnovaného pobití Niobovců) a několik attických náhrobních stél.
Mistrovská sochařská díla 1. poloviny 4. století př. Kr. představují římské repliky Kéfísodótova Herma s malým Dionýsem, o generaci mladšího Práxitelova Apollóna zabíjejícího ještěrku, Odpočívajícího Satyra a Eróta z Centocelle, Leocharovy Artemidy Versailesské a portéty Alexandra Velikého.
Poslední dva jmenovaní umělci se podíleli i na výzdobě dalšího ze Sedmi divů světa - Mausóleia v Halikarnássu, které je v expozici rovněž zastoupeno.
HELÉNISTICKÉ UMĚNÍ
Ze slavných helénistických staveb jsou v expozici zastoupeny části výzdoby Athénina chrámu v Priéné, Diova oltáře v Pergamu a Svatyně Velkých bohů na ostrově Samothráké.
Helénistické sochařství je charakteristické rozvojem složitějších prostorových kompozic, akty a žánrovými i akčními scénami (Pán a Dafnis, Torzo Belvedere, Pasquino), později také sílícím manýrismem a napodobováním řeckého archaického stylu (Artemis z Pompejí, Athéna Polias, Umírající Amazonka), klasicizující styl jihoitalské školy 1. století př. Kr. představuje tzv. Stefanův jinoch, Chlapec vytahující si trn z nohy či sousoší Orestés a Élektra.
ŘÍMSKÉ UMĚNÍ
Umění augustovské doby je vedle kolosální hlavy tzv. Iuno Ludovisi představeno fragmenty ornamentální výzdoby z Oltáře Míru (Ara Pacis), hlavou a pancířem Augusta z Primaporty, portrétem císařovy manželky Lívie a sochami vycházejícími z klasických řeckých předloh. Ze 2. století po Kr. pochází např. portrét Hadriánova favorita Antinoa, sarkofág s Orestovým příběhem či celá řada dalších reliéfů a oblíbených replik řeckých skulptur.